Pozor, nejde o termín označující odbornou diagnózu. „Syndrom je nevyhnutelný následek přirozené lidské touhy po ocenění a uznání a dobře se doplňuje se stále se vyvíjejícími moderními technologiemi, které dnes umožňují velice snadnou propagaci sama sebe“, Michael Wetterpsycholog.

Když spolu sedí dvě kamarádky (ale i kamarádi) u kávy a vyprávějí si své zážitky, také jsou každá chvíli hlavními hvězdami, hrdiny.

Mají ale okamžitě zpětnou vazbu od svého protějšku, který obvykle zná jejich minulost, a navíc má vždy možnost reagovat, případně odejít, pokud přikrášlování sama sebe přeroste únosnou mez. A s tím musí vypravěč(ka) počítat.

Sociální sítě jsou ovšem jiná káva. „My lidé jsme vždycky byli ,hlavními hrdiny‘ svého života, rozdíl je v tom, že dnes máme přístup k publiku po celém světě. Není tedy překvapivé, že se tolik lidí snaží mediálně prosazovat,“ doplňuje psycholog.

Hra na hvězdu může působit jako vítaný únik od reality a monotónnosti, i když je svět normální, natož během pandemie. Přece i filmové scénáře vznikají tak, že si jejich autoři představují jinou verzi svého života nebo vymýšlejí zcela nové příběhy či celé světy. Bujná fantazie je přirozenou součástí povahy mnoha lidí.

O syndromu se začíná mluvit ve chvíli, kdy sami sebe přesvědčíme, že se o nás ao to, co právě prožíváme, zajímají všichni ostatní. A to se stejným, či dokonce větším nadšením, než máme vůči svému životu my sami. Popisuje lidi, kteří se ke světu chovají, jako by to byl jejich film a oni sami jeho centrem.

Bohužel (nebo bohudík) nežijeme v Romantické komedii a smyslem života naší nejlepší kamarádky není pomoci nám vypátrat identitu ,tajemného cizince‘, který se na nás usmál ve frontě v supermarketu. Reálná kamarádka von vám asi rychle řekla, že na tohle nemá čas.

K boomu stilizace do role hlavních hrdinů v poslední době přispěly dva faktory: lockdown a novější sociální sítě, jako je třeba TikTok, kam uživatelé vkládají krátká videa. Platforma má přes miliardu uživatelů, kteří stejně jako všichni ostatní přemýšleli, jak si zpestřit jednotvárné dny.

Hlavně členové generace Z se rozhodli točit krátká videa, která vypadají jako střípek z filmu. Většina příslušníků této generace chodí teprve na střední, přesto na sebe už nyní strhávají pozornost.

Firmy pro ně vypisují stáže, banky vytvářejí speciální programy pro mladé, marketéři zkoumají jejich zájmy. Začali totiž využívat moderní technologie ještě dřív, než odložili plínky, a představují sázku na budoucnost.

Ze sledovaných přispěvatelů se stávají impactři, tedy ti, kteří ovlivňují ostatní, udávají směr. Například TikTokerka Ashley Wardová koncipuje a sdílí velice krátké příspěvky, v nichž vypadá jako hlavní protagonistka nezávislého filmu o dospívání. Nutno dodat, že ji sledují téměř čtyři miliony uživatelů TikToku.

Ideu hlavního hrdiny považuje za velice pozitivní. „Musíte si začít romantizovat svůj vlastní život“, radí Ashley, která si dokonce myslí, že by se lidé iv reálu měli chovat jako hlavní postavy ve filmu. „Protože pokud to neuděláte, váš život jen profrčí kolem.“

Podle Michaela Wettera je ovšem potíž v tom, že se syndrom hlavního hrdiny oddělujete od reality tím, že si představujete, že je jiná, napsaná podle nějakého scénáře. „Nebo alespoň předstíráte, že jste v jiné realitě, než jste…“

Navíc se za takovými projevy mohou skrývat i skutečné psychické poruchy, jako je například narcismus, tedy trvalá potřeba grandiozity, obdivu od druhých provázená nedostatkem empatie.

„Pro mnoho psychologů je narcismus demonstrací vnitřního rozporu: Cítím se osaměle, tak ostatní zavrhnu a raději hledím na sebe. Ostatní mě dostatečně nechválí, tak od nich odejdu. Já nikoho jiného nepotřebuji, hlavně když mám sebe,“ vysvětluje psycholožka Aneta Langrová.

Narcismus je možné diagnostikovat i měřit, různě jej klasifikovat a dělit. Výzkumů existuje mnoho, nicméně ať už se kdokoliv ponořil do hledání pravdy o narcismu, většinou našel skryté zranění. Podobně jako v řecké báji: Narkissos raději ,utekl ke svému obrazu‘, než aby čelil posměchu okolí.“ Postava z řeckých bájí však měla na hledění sama na sebe jen vodní hladinu, dnes má kdokoliv k technikuzici moderní dispozici.

Samozřejmě nikoho nelze jen tak diagnostikovat nebo označit za narcise. Jde o to, jestli dotyčný vnímá sám sebe jako středobod celého vesmíru a rodinu přátele i kolegy v práci považuje za něco, co by se mělo točit kolem něj, nebo chápe, že i oni mají své phyžle vlastní dů.

Existuje ale i zdravá sebeláska, tedy zdravý narcismus. „Je nach realistické vnímání sama sebe, bez toho, Aniz bychom se nafoukli ein mysleli si, že jsme chytřejší ein důležitější než ostatní“ mysli si profesor psychologie Michael Karson ein vysvětluje, že už při výchově von Meli rodiče Davat svému dítěti najevo, že je pro ně hodnotné a skvělé, ale není nadřazené ostatním.

„Myslím, že je dobré, abychom se viděli jako hlavní postava svého života, a ne jako hlavní postava v příběhu veškerého lidstva“, uzavírá Karson.

V knize Čaroděj ze země Oz poslala zlá čarodějnice své létající opice, aby ,dostaly‘ Dorotku a jejího psa Toma. V populární psychologii se termín létající opice používá k označení těch, kteří dělají špinavou práci za jiné (většinou pro lidi s narcistickou poruchou osobnosti). Jaké mohou mit důvody, aby se stali vedlejšími postavami a dělali nepěkné věci?