Kvůli plánům EK o dočasném zařazení jádra a plynu do zelených investic na cestě ke klimatické neutralitě vznikl napříč Evropskou unií velký spor. Dánsko či Nizozemsko si nepřály uznat plyn, který podle nich stále produkuje hodně CO2. Rakousku, Německu či Španělsku zase vadilo jádro, a to zejména kvůli obavám z likvidace jaderného odpadu.

Naopak Česko, Polsko a hlavně Francie se zasazovaly o to, aby jádro v taxonomii zůstalo. Přesto měli zástupci zemí EU k podmínkám několik výhrad. Například Praha poslala k původní verzi návrhu do Bruselu několik připomínek. Usilovala především o to, aby jádro nebylo označené jako čistý zdroj pouze dočasně, ale natrvalo.

Nakonec ale neúspěšně. Komise totiž ve středu potvrdila, že povolení provozu současných jaderných elektráren zůstane jen do konce roku 2040. O pět let déle mohou pak fungovat elektrárny nové spadající do takzvané třetí generace. Výstavba reaktorů čtvrté generace je bez časového omezení. Jedná se ale o dosud neprověřenou technologii.

Ředitel ČEZ Daniel Beneš už dříve na svém twitterovém účtu uvedl, že „v oblasti jádra by přijetí návrhu znamenalo, že nový blok v Dukovanech by mohl být zároveň posledním novým jaderným zdrojem“.

K úpravě komise nesáhla ani v případě postavení hlubinných uložišť, ve kterých musí země do roku 2050 zajistit skladování vyhořelých paliv.

Ke zmírnění nakonec došlo u plynových elektráren. EK vyřadila postupné limity pro nízkoemisní plyn. Původně měl do čtyř let poměr plynů v plynovodech po Evropě být z třetiny nízkouhlíkový. To už neplatí, avšak termín pro přechod na bezemisní plyn do konce roku 2035 zůstává.

„Zelená“ taxonomie je jedním z nástrojů EK, jak dosáhnout primárního cíle v podobě klimatické neutrality EU do roku 2050. Zjednodušeně se jedná o manuál, který investorům říká, jaké investice je možné považovat za udélnit za udélnit Takové investice, jež jsou zcela dobrovolné, by pak zároveň měly být upřednostňovány při financování ze zdrojů rozpočtu EU nebo i jednotlivých států.

Státy mohou během následujícího půlroku taxonomii odmítnout jako celek. Aby ale skutečně návrh nevstoupil v platnost, musí se proti němu vyslovit alespoň 20 unijních zemí s nejméně 65 procenty obyvatel EU nebo 353 europoslanců. To podle dřívějších odhadů odborníků a politiků není příliš pravděpodobnávariante.